Vyrobit obyčejné tričko zní velmi jednoduše, ale zas tak jednoduché ani obyčejné to není.
Kristiáno, jak vzniklo tričko zagh, to si na stránkách přečteme, ale co na nich nenajdeme jsou podrobnosti z výroby.
Když jsem zagh zakládala, chtěli jsme to vzít z druhého konce - chtěli jsme svoji vlastní výrobu, vlastní zaměstnance, ale opakovaně jsem narážela na to - a doteď narážím - že v tomto oboru nejen v Čechách chybí dostatečně vyučená a precizní pracovní síla. Opravdu jsme naráželi a dodnes narážíme na to, že švadleny neumí šít rovně, což by člověk považoval skoro za samozřejmost.
Jak jste to vyřešili?
Nakonec jsme měli asi štěstí, že jsme našli takové švadleny, které to umí, ale nikdy to není konečný stav a potřebovali bychom jich více. Pořád hledáme nové lidi a nové způsoby jak tričko dělat lépe a efektivněji.
To je tam pořád co zlepšovat?
Vždycky je co zlepšovat. Lze mít lepší nitě, lepší stroje, lepší látky, lepší postupy. Jedině střihy máme konstantní, s těmi jsme naprosto spokojeni. Možná proto, že jsme začali tím, že jsme si opravdu dělali trička pro sebe. Já tedy nosím velikost S a udělali jsme tričko, které je pro mě perfektní a ostatní jsme odstupňovali. Stejně tak jsme přistoupili k pánskému tričku.
Trička vyrábíte předepraná. Co to znamená?
Znamená to, že přirozenou vlastností látky, kterou dostaneme z továrny je se po vyprání srazit. Nevykazuje to nic o kvalitě materiálu, nýbrž o přirozených vlastnostech daného vlákna. Ve velkovýrobě se tento krok většinou nedělá, proto si koupíte v obchodě tričko a po prvním vyprání vám z něj kouká břicho. Průmyslově nejčastější metodou vysrážení je to, že se tričko ušije a teprve pak se barví - tam dochází ke praní, které látku souběžně vysráží. Je to samozřejmě dražší výrobní metoda, ale neřeší překrucování švů, což byl jeden ze základních parametrů, které jsme si pro naše trička vytipovali. Chtěli jsme tričko, které se nesrazí a které půjde žehlit, nebude překroucené jak paragraf. Naše technologie je tedy trošku zpátečnická, nákladná jak časově, tak finančně, ale látku předepíráme ještě před střiháním. Pak klademe velký důraz na správné kladení střihů - u trička za dvě stovky se toho nedočkáme, protože tam jde o ušetření každého centimetru látky a tedy se tam snaží střihy klást tak, aby se jich tam vešlo co nejvíce bez ohledu na strukturu textilie.
Ono je to také vidět na ceně trička. Nepatří mezi nejlevnější.
Jsme v České republice. Když se, ale podíváte do světa, tak ta cena zas tak závratná není. Tím samozřejmě nechci zlehčovat to, že se naše tričko někomu může zdát drahé, ale vyrábíme trička z nejkvalitnějších látek vyráběných u našich evropských sousedů v Rakousku a v Itálii. Výrobce jsme si vybrali na veletrzích a látky pletou přímo pro nás, nekupujeme tedy něčí "zbytky" pochybného původu z velkoskladů. Část materiálů má navíc nejprestižnější organickou certifikaci. Trička jako taková vyrábíme u nás v Čechách v naší dílně a kvalita a preciznost šití je i ve většině továren nedosažitelná. Odpovídá tomu i velmi vysoká výrobní cena. Nám to, ale stojí za to. Předepíráme látku, aby se trička nekroutila a aby švy zůstaly tam kam patří - to je technologický krok, který je nejen časově, ale i finančně náročný a není v textilním průmyslu vůbec běžný. Možná se někomu naše trička zdají drahá a to je v pořádku, nemusíme být pro každého. Cílíme na lidi, pro které je důležitý původ věcí, které si kupují, kterým záleží na podmínkách, ve kterých lidé pracují a na lidi, pro které není důležité logo, nýbrž kvalita a pocit. Stojí to peníze, ale zase si nemusíte koupit 50 triček, která jsou hned sepraná a vytahaná. To také něco stojí.
Kolik tedy máš triček?
Já mám 10 černých triček, dvě růžová, dvě bílá a víc toho nepotřebuji. Ta, která už nejsou “ve formě” používám na doma, nebo na cvičení. Pak v nich spím. Tím, ale životní cyklus trička nemusí skončit - bavlněnou látku můžeme bez váhání použít k úklidu a textilie se dají recyklovat, byť je i textilní odpad velké téma.
V čem?
V Čechách se ročně vyhodí 180 tisíc tun textilu. Z velké části za to může levná produkce. Když je to levné, táhne nás to ke zvýšené spotřebě, k pocitu, že je to snadno nahraditelné, ale už se nekoukáme na množství odpadů, které vytváříme a zdroje, které takováto výroba spotřebuje. Příští rok budou obce muset povinně zřizovat na textilní odpad sběrná místa, ale také je důležité to, aby ten textil pak nekončil na stejné skládce jako směsný odpad. Což je zase problém se zpracováváním odpadů obecně. Není to nejtransparentnější prostředí.
Řešením je podle tebe tedy být méně konzumní a více dbát na své rozhodovací procesy?
Jednoznačně - a vnímat, proč u nás některé ty rozhodovací procesy probíhají. Proč máme soustavně pocit, že potřebujeme něco dalšího když to tak objektivně není. Je hrozně zajímavé pozorovat jak se za dobu instagramovou změnily velké módní domy, které postupně skupují především LVHM a Kering. Christian Dior je obrandovaný až za ušima a Balenciaga prodává lepící pásky místo náramků za 3000 Euro. To nechceš.